Nad tímto filmem jsem uvažovala už před několika lety. Původně jsem ho napsala jako krátký film o umělcích s poruchami zraku, který se nakonec nerealizoval.

Přes téma zraku jsem se dostala k vnímání obecně. O dva roky později se z něj postupně stal základ pro tento námět.

Vnímání je pro mě osobní téma, protože jsem se jím sama intenzivně zabývala během dospívání. Prožívala jsem disociativní stavy, ve kterých jsem se cítila natolik vzdálená od reality, že jsem pochybovala i o základních funkcích svých smyslů a o tom, zda skutečně prožívám svět takový, jaký je.

​

Dnes, v době, kdy jsme často odpojení nejen od okolního světa, ale i od vlastního těla, příliš zaměstnaný snahou vyhovět všem nárokům co jsou na nás kladeny, mi připadá důležité se na chvíli zastavit. Zkusit si uvědomit, jaký je náš vlastní pohled na svět a co formuje naši realitu.

Můj film je o přijetí subjektivity vlastního vnímání a hledání smíření sám se sebou.